1. „Pohyb a sport v současné společnosti: Výzvy, zkušenosti a budoucnost“

Jmenuji se JAN SONNEK, trénuji volejbal, učím tělesnou výchovu a jsem celoživotním sportovcem. Rozhodl jsem se veřejně vystoupit a mluvit o tématech ve sportu, které přímo působí na naše zdraví ať už psychické nebo fyzické. O těchto tématech se ve veřejném mínění začíná mluvit, ale moc se s tím zatím nedělá. Touto cestou se přidávám k dalším lidem, kteří chtějí něco změnit. 

1. Pohyb ve společnosti: Kde se stala chyba?

Sport a pohyb jsou dnes často skloňovanými tématy. Ve veřejném prostoru se neustále zdůrazňuje, jak málo děti sportují, což vede k alarmujícím zprávám o zhoršující se fyzické kondici mladé generace a stoupající obezitě. Důsledky jsou enormní – zranění přicházejí při obyčejných aktivitách, jako je přeskok přes říčku. Naši sportovci v míčových hrách ztratili špičkové pozice a talentovaní hokejisté utíkají za úspěchem do zahraničí.

2. Sportovní cesta: Od hokeje ke komplexnímu rozvoji

Jmenuji se Jan Sonnek a sport je mým životem. Dvacet let jsem hrál hokej na poloprofesionální úrovni, kde jsem si osvojil základy všestrannosti. 

V rámci letní přípravy jsme se věnovali nejen hokeji, ale i dalším sportovním disciplínám jako judo, aerobik, basket, tenis, gymnastika, parkour či workout.

Díky této všestrannosti jsem si uvědomil, že jako sportovec jsem měl výjimečné základy, které mi pomohly v dalším životě i sportovních výzvách. Nicméně i přesto si nemyslím, že hokej byl ten nejdůležitější aspekt mého všeobecného rozvoje. Základním kamenem byla nespoutaná hravost se sourozenci, rodiči a kamarády z ulice. Tato intenzivní sportovní a pohybová průprava, která nebyla organizovaná pomohla rozvinout vlastnosti, které pomohly zdolat mnoho překážek na cestě profesionální přípravou mladého sportovce na nejvyšší úrovni. Když bych se dostal úplně na začátek, tak si uvědomuji, že během utkání našich rodičů jsme se sourozenci byli za koncovou lajnou na volejbale v kočárku, kde se o nás staraly nehrající hráčky. Později jsme během volejbalových utkání hledali první nářaďovnu, kde jsme se zabavili po celou dobu utkání rodičů. Skákání na trampolíně, hraní florbalu na chodbách nebo házení na koš v druhé tělocvičně vyprodukovalo několik hodin navíc, které bych na tréninku nezískal. 

3. První setkání s volejbalem: Chybějící základy

Když jsem začal trénovat mladé volejbalisty, překvapilo mě, jak chybí základní dovednosti – stabilita, koordinace, odolnost. Kluci i holky se zaměřovali výhradně na volejbal, přičemž se trénovalo jen třikrát týdně, což bylo zkrátka málo. Proto jsem do jejich programu zařadil cviky zaměřené na všestranný rozvoj, které považuji za klíčové pro každého sportovce. I v dnešní době dávám jako trenér individuální plány na doma, ale nevím zda jsou plněny. Není to atraktivní, tak jako hra se sourozencem nebo kamarády, která byla vidět ještě několik let zpět. Je důležité, aby se mezi děti dostala zpátky všeobecná průprava z domu. Každodenní pohybová průprava rodiče a dítěte je klíčovou vlastností ke zdravému vztahu k pohybu a všeobecnou dovedností. Věřím, že pokud v rodině není přístup ke sportu a není zde žádný vztah, tak je to opravdu těžké. Děti jsou potom ovlivnění prostředím a k těm klíčovým dovednostem tam z domova nedojde.